Nový občanský zákoník přinesl jednotnou úpravu závazkového práva. Zdálo by se, že tedy již není rozhodné postavení smluvních stran, tak jak tomu bylo před 1.1.2014, kdy pro režim právní úpravy  smlouvy (zda obchodní zákoník x občanský zákoník) bylo rozhodné postavení smluvních stran, resp. zda je smluvní strana podnikatelem a zda uzavírá smluvní vztah v rámci své podnikatelské činnosti či nikoliv.

Od nového roku tedy máme úpravu závazkového práva včetně jednotlivých typů smluv pouze jednu, ale pozor, neznamená to, že není zohledňováno postavení smluvních stran.  Rozdílnost právní úpravy, která reflektovala „dovolenou neznalost“ běžného člověka – nepodnikatele, a tím pádem vyšší míru ochrany ve vzájemných právech a povinnostech, převzala v novém občanském zákoníku zásada ochrany slabší strany.

Základní úprava této zásady je obsažena v § 433. Je však třeba upozornit na skutečnost, že to není jen tento paragraf, který ochraňuje slabší strany (nepodnikatele) v úpravě vzájemných práv a povinností, ale jistá míra ochrany je rozeseta napříč celým závazkovým právem. Zvýšenou ochranu můžete nalézt zejména v dikci jednotlivých paragrafů zákona, který ve vazbě na ochranu slabší strany u vybraných právních jednání vkládá větu, že k takovému jednání se nepřihlíží (formulace zakázaného ujednání dle NOZ).

Kdo je slabší stranou? NOZ upravuje tuto otázku v § 433/2 tak, že „ Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním“.

U slabší smluvní strany se zkoumá, zda

  • osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním
  • zda má možnost ovlivnit obsah smlouvy, jaké má znalosti a zkušenosti, hospodářskou sílu apod.

 

Kdo je spotřebitel? NOZ definuje osobu spotřebitele v § 419 tak, že „Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná“

Jak omezuje zákon podnikatele v úpravě vzájemných vztahů se spotřebiteli, resp. slabší stranou? §433/1„ Kdo sám jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

S ohledem na shora uvedené bude tedy na podnikateli, který předkládá smlouvu k podpisu, aby upravil obsah smlouvy dle požadavků zákona. V praxi se může jednat zejména o případy sankčních ujednání či nově nastavenou možnost vzdání se práv, která vzniknou v budoucnu. Co doporučit? Až soudní praxe ukáže, co je nedůvodná nerovnováha v nastavení práv a povinností smluvních stran, pokud se ale chceme do budoucna vyvarovat případným sporům, doporučuji v rámci sankčních ujednání používat zdravý rozum. Smluvní pokuty se obecně váží k porušení sjednané právní povinnosti, když tedy nastavuji sankci jedné straně, hodí se alespoň v malém vyvážit stejnou mincí i protistranu. Obsah smluv uzavíraných mezi podnikateli a spotřebiteli by v žádném případě neměl obsahovat taková ujednání, ke kterým se dle NOZ vůči spotřebiteli nepřihlíží, neboť tato ujednání jsou právě touto dikcí zákona zakázána.        

Kromě obecného ustanovení §433, které slouží jako opatření na ochranu slabší strany, nalezneme ochranu dále u níže  uvedených ustanovení NOZ:       

  • Smlouvy uzavírané adhezním způsobem §1798
  • Ochrana proti překvapujícím ujednáním §1753
  • Zneužití hospodářské závislosti §433
  • Ochrana proti nepřiměřeným úrokům §1805/2
  • Limitace škody § 2989
  • Délka promlčecí lhůty §630/2