(§609-653)

Nový občanský zákoník (NOZ) přináší změny i v oblasti promlčení včetně nastavení lhůt k uplatnění nároků ze závazkových vztahů.  I když se může zdát, že je v zásadě postaveno na shodné koncepci jako předchozí právní úprava, přináší několik novinek – např. dispozici s délkou lhůty a jasnější pravidla při plnění ze strany dlužníka po uplynutí délky promlčecí lhůty.  

Se zánikem duality právní úpravy závazků končí i rozlišení obecné promlčecí lhůty v závazkových vztazích, kdy podle obchodního zákoníku byla stanovena v délce 4 let, u občanskoprávních vztahů v délce 3 roky. V NOZ je nastavena obecná promlčecí lhůta, která trvá 3 roky (§ 629 NOZ). 

Obecnou definici nalezneme v § 609: „ Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plní-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.“  

Novinkou je dispozice účastníků smluvních vztahů v nastavení délky promlčecí lhůty. Smluvní strany si mohou ujednat promlčecí lhůtu kratší nebo delší, kdy zákon dává pouze limity v rozpětí od 1 roku do 15 let

Dosud jsme nebyli zvyklý na to, aby text smlouvy obsahoval ujednání o promlčecí lhůtě, neboť se aplikovala obecná délka dle režimu smlouvy, podle kterého byla uzavřena. Pokud si budou chtít smluvní strany dohodnout jinou délku promlčení pro uplatnění nároku u soudu pro případ prodlení druhé strany s plněním závazku (dluhu), bude nově otázka promlčení jedním z bodů smlouvy. S ohledem na zavedení zásady ochrany slabší strany (ochrana smluvní strany nepodnikatele, spotřebitele) je dobré upozornit, že moderace s délkou promlčecí doby je ve vztahu ke spotřebitelům omezena § 630/2. U spotřebitelů nelze délku omezit pod obecnou lhůtu 3 roky „ je–li kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k jednání“

Nový občanský zákoník bohužel pregnantně nestanoví, kdy se strany mohou na modifikaci promlčecí doby dohodnout. Smluvní strany mohou měnit délku promlčecí lhůty při vzniku práva (např. při uzavření smlouvy), které se promlčuje, ale také později, dokud není promlčeno. Novinkou je, že zákonem není zakázána ani opakovaná prolongace (prodloužení) promlčecí lhůty, a to až do hranice 15 let. Co nelze, je prolongace promlčecí lhůty, která již marně uplynula. 

Počátek promlčecí lhůty je důležitý pro určení oprávněnosti nároku. Detailně je tato problematika upravena v § 619 -628, kdy jsou pro různé skutečnosti nastaveny počátky běhu lhůty. Obecně platí, že právo je vymahatelné ode dne, kdy mohlo být uplatněno poprvé s tím, že toto je vázáno jak na objektivní tak na subjektivní okolnosti- „ Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla“. 619 NOZ

CO JE JEŠTĚ DOBRÉ VĚDĚT V SOUVISLOSTI S PROMLČENÍM:

  • K promlčení v případě uplatnění nároku věřitele u soudu po uplynutí lhůty soud přihlédne jen, namítne-li dlužník, že právo je promlčeno (§610/1 NOZ).
  • Zakázané ujednání – nelze se ve smlouvě vzdát předem možnosti uplatnit námitku promlčení (§610/1 , 630/2).
  • Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy k němu došlo, bylo–li nabyto úmyslně, tak se lhůta posouvá na 15 let (§ 638).
  • V případě uznání dluhu dlužníkem se právo promlčí za 10 let ode dne, kdy k uznání došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby (§ 639). 
  • Přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno (§ 643).